Tři ženy

Portugalsko, země, procházející koloniální válkou a žijící pod diktátorským režimem, věnovala zvýšenou pozornost tomu, co slyšela a jak si utvářela názory. K tomu přispělo i pozorování prostředí rodiny Abecassisů, od služebných (syn kuchařky jde do války v Angole) až po jejich společenský okruh (různorodý, ale elitářský).

Úsilí Marie Armandy Falcão tváří v tvář věznění a násilí výslechů PIDE. PIDE nedokáže dodat detaily, aby případ mohl pokračovat.

Fernando Ribeiro de Mello, básník a budoucí vydavatel z Porta, přijíždí do Lisabonu, plný ducha změny a dobývání. Přidává se k Natáliině kruhu a vyzývá svého mentora, aby uspořádal antologii portugalské erotické a satirické poezie.

Snu se snaží vyrovnat s odlišnostmi země a s obtížemi portugalského jazyka. Stává se součástí rodiny Abecassisů, ale je nespokojená s pasivitou svého života.

Herculana, Natáliina služebná, potřebuje více podpory při domácích pracích. Po výběru kandidátů je Natália okouzlena Julietou, která se ukáže jako odvážná postava a začne v Natáliině království přestupovat pravidla.

Otec Natálie Correio je v Lisabonu a je naplánuje setkání na které ale nedorazí bez jakéhokoli vysvětlení, Natálie je znicená. Maria Armanda těžko snáší, že si José Manuel neváží toho, co píše, a nepodporuje ji v hledání práce mimo jejich domov.

Život Snu se radikálně změní domácí klid je nahrazen životem vydavatelky s uvedením Dom Quixote. Vydavatelství brzy začínají její neshody s partnerem Nevesem Pedrem.

"Antologie portugalské erotické a satirické poezie" je konečně vydána. O několik dní později PIDE začíná zabavovat všechny kopie.

Snu podniká překvapivou návštěvu Vasca v Guineji. Uvědomuje si, že se její manžel mění.

Proces antologie pokračuje. Dochází k rozdílům v argumentaci.

PIDE zabaví knihu Luíse Sttau Monteira „Dvě hry v jednom aktu“. Autor je vyslýchán a zatčen.

Natália dostává nečekanou návštěvu. Propuštěný Sttau se vrací do novin a Maria Armanda má před sebou novou výzvu s soutěží Miss Portugalsko.

V procesu s antologií způsobí Mariano svým svědectvím obrat ve výsledném rozsudku. Natália, cítící se slabě, ale nikdy poražená, se rozhodne otevřít Botequim.

V ranních hodinách 25. dubna 74 probíhala vojenská operace s cílem svrhnout Estado Novo.

1975. Téměř rok po revoluci je atmosféra politické nestability zvýrazněna střídáním prozatímních vlád a jsou naplánovány první volby do Ústavodárného shromáždění.

První svobodné volby se blíží 25. dubna 1975 a touha obyvatel zúčastnit se jich je obrovská.

Po osamostatnění bývalých kolonií se statisíce Portugalců vrátily do své země. To je případ sourozenců Dulce (Isabela Valadeiro) a Guilhermeho (João Silva), kteří odcestovali s matkou a otce nechali v Mosambiku.

Návštěva Marie Armandy (Maria João Bastos) v COPCONu se ukáže jako znepokojivá. Velitel Otelo (Carlos Oliveira) ji přijme zdvořile a s náznakem svádění.

Snu telefonicky hovoří se svým nevlastním otcem Torem Bonnierem (Soren Hellerup) o rozpadu manželství a potížích v nakladatelství. Tor ji povzbuzuje, ví, že Snu není z těch, kdo se vzdávají.

V nemocnici, po výbuchu v novinách „O SOL“ a nervovém zhroucení, vymyslí Maria Armanda nový plán činnosti. Hodlá žertovně vylíčit „Revolucionáře, které jsem znala“.

Maria Armanda úspěšně uvedla na trh knihu „Revolucionáři, které jsem znala“, jejímž cílem je odhalit veškerý marxistický oportunismus. A oznamuje, že brzy znovu otevře časopis „O Diabo“.

Poté, co byl Sá Carneiro odvolán z čela PSD kvůli nesouhlasu s tím, jak se postavil nové vládě PS/CDS, mají nyní Snu a Sá Carneiro více času na cestování, návštěvy výstav, kina a plány do budoucna. Snu si je však vědoma, že dříve či později se Sá Carneiro vrátí na politické výsluní.

Zkoušky hry Natálie Correiové „Erros meus, má fortuna, amor ardente“, která je poctou Camõesovi, byly v Národním divadle na příkaz státního tajemníka pro kulturu Vasca Pulida Valenteho pozastaveny. Natália, poslankyně PSD, tomu nechce uvěřit, rozčiluje se a vyhrožuje tiskovou konferencí.